Rufík a Vendelín ochutnávají svět

Peru – země hor, moře a neuvěřitelných chutí 

Když se řekne Peru, většina lidí si představí tajemné ruiny Machu Picchu, lamy a Andské vrcholky. Ale kdo už v téhle zemi chvíli pobyl, ví, že Peru se dá objevovat i úplně jiným způsobem – přes chuťové buňky. Je to země, kde se střetává tichomořské pobřeží, horská oblast And a vlhké pralesy Amazonie. A z toho vzniká opravdový ráj pro milovníky jídla.

Ceviche – král peruánské kuchyně

Na první pohled jednoduché jídlo – kousky syrových ryb marinované v limetové šťávě s cibulí, chilli a koriandrem. Ale jakmile se do něj zakousnete, pochopíte, proč je ceviche pro Peruánce téměř náboženstvím.

Říkají mu "delicadeza de Perú" – peruánská delikatesa. Každé město má svůj vlastní styl: na pobřeží je pikantnější, v Limě jemnější a v horách se do něj přidává i vařená kukuřice nebo sladké brambory.

Pro místní je to nejen oběd, ale i rituál. Ceviche se jí nejčastěji kolem poledne, když jsou ryby úplně čerstvé. Peruánci věří, že později už "ztrácí duši".

Z uličky voní ají a gril

Kdo se prochází Limou nebo Cuzcem, nemůže přehlédnout desítky pouličních stánků. Na roštu se tam kroutí anticuchos – špízy z hovězího srdce, marinované v koření ají a ocetném nálevu. Možná to nezní lákavě, ale chuťově patří k nejlepším věcem, které v Peru ochutnáš.

A když už se přes den projdeš po horách, večer se zastav na misku lomo saltado – restovaného hovězího masa s cibulí, rajčaty a hranolky. Je to směs čínské techniky wok a jihoamerické duše – dokonalý příklad toho, jak Peru spojuje různé světy na jediném talíři.

Barvy, kontrasty a energie

Peruánské jídlo má jednu úžasnou vlastnost – každé sousto chutná jinak. Když ochutnáš ají amarillo (žluté chilli), pálí jinak než ají rojo (červené), a každý region používá své vlastní kombinace koření. Dokonce i kukuřice tu roste v desítkách odrůd – od žluté po fialovou, a z ní se dělá třeba slavný sladký nápoj chicha morada.

Zážitek, který chutná

Když Rufík a Vendelín dorazili ke stánku s nápisem "Ceviche – Delicadeza de Perú", netušili, že je čeká víc než jen oběd. Vendelín se snažil důstojně ochutnat místní specialitu, ale ryby měly jiný plán – a Rufík, zapomínaje na všechny psí etikety, je štěkal zpátky do talíře. Peruánský prodavač se smál a prohlásil: "Tak čerstvé ceviche tu dlouho neměli!"

A možná právě o tohle v Peru jde – o autentické okamžiky, které se nedají naplánovat. O jídlo, které žije svým vlastním životem, o lidi, kteří vaří s radostí, a o zem, která vám přiroste k srdci už po prvním soustu.