Óda na Bavorsko

V životě je to tak, že někdo je středem pozornosti a někdo, kdo by si tu pozornost zasloužil úplně stejně, nikoho nezajímá a stojí v jeho stínu. Jako slečna, která je posedlá tím, aby z ní všichni šíleli, a pak si všimnete, že vedle sebe má kamarádku, která je mnohem hezčí, ale protože se neprosazuje, tak si jí nikdo nevšimne.

A takovou krásnou dívkou je pode mě i naše sousední země – Bavorsko. Mockrát jsem tudy někam projížděl, ale nikdy jsem tam pořádně nebyl. A celou dobu jsem měl podezření, že je to škoda. Rozhodl jsem se to letos napravit a vydal jsem se tam na dovolenou. A neudělal jsem chybu. Země plná půvabných historických městeček, hradů, krásné přírody, nádherných jezer a milých lidí. Jak to, že si toho nikdo nevšímá? Přeplněné turistické destinace bojují s overtourismem, ve městech, jako je Paříž, se už nesmí vůbec nic, místní začínají turisty nesnášet a projevuje se to i na jejich chování. Přitom tady máme zemi, jako je Bavorsko, která má tolik, co nabídnout a turistů je tady, navzdory tomu, že leží v centru Evropy, málo.

Asi to nezapadá do cestovatelských klišé, ale Němci, přinejmenším Bavoráci, jsou maximálně milí a vstřícní lidé. Za celou dobu jsem nepotkal nikoho, kdo by se ke mně, jako k cizinci, choval lhostejně nebo otráveně (o nějakém nepřátelském přístup ani nemluvím). Všechno tu funguje lidsky a pro lidi – ceny na poměry západní Evropy mírné, parkoviště a WC zadarmo nebo levné, nikde žádné zákazy, sankce ani buzerace, jaké se v poslední době objevují v turisticky prominentních oblastech Evropy.

Bavorsko je plné krásných historických městeček, o kterých člověk nikdy neslyšel. Říká Vám třeba něco Nabburg? A to nemluvím o fascinujících pohádkových městech na "romantické stezce" v jižním Bavorsku, jako je Rothenburg Ob der Tauber nebo Nördlingen. Ještě dál na jihu jsou pak samozřejmě Alpy s půvabnými jezery, opravdovými hrady nebo i jejich kýčovitými napodobeninami, jako je Neuschwanstein (ale i ten stojí za to).

Mile mě překvapila i bavorská metropole Mnichov. Hned v centru města je rozsáhlá tržnice, kde se můžete za rozumné ceny najíst a vyzkoušet nejrůznější místní speciality – od klobás, přes knedlíčkovou polévku až po heringa v žemli. Na rozdíl od jiných západoevropských měst, jako je Paříž, Londýn, Berlín nebo i Vídeň (strážci politické korektnosti mi jistě prominou) nebyl Mnichov zničen neuváženým migračním šílením, takže, ačkoliv tam cizinci jsou, je to příjemné a přiměřené multi-kulti. V metru vidíte hlavně domorodé Němce a vůbec - na rozdíl do jiných metropolí, Mnichov nepřipomíná zdivočelý Kábul.

A možná ještě jedna věc. Ani si neuvědomujeme, jak moc nám jsou obyvatelé Bavorska blízcí. Díky tisíciletému soužití a prolínání možná bližší než naši slovanští sousedé. Cítíte to při běžné komunikaci s lidmi, ale i tehdy, když si chcete dát jídlo ve vesnické hospodě. Omáčky a knödel jsou základem. Jen si musí člověk zvyknout, že bavorské Knödel mají obvykle tvar velké koule – ať už v omáčce s masem nebo jako "knedlíčky" v polévce.